Některé věci v nás zůstávají
A vlastně je to tak dobře.
Protože nás často upozorní: tady, máš svoje hranice.
A pak jsou tu naše vnitřní přání anebo cesta, ze které jsme sešli a vydali se někam jinam.
A čas od času se člověk zamyslí, co by bylo, kdyby tehdy…
A právě ten povzdech, jak se jen zdá, je semínko, které zasazujeme, aniž bychom byli zahradníci. Není drzé, rychlé ani se nepředvádí. Jen čeká na svůj správný čas.
A ten správný čas občas přijde právě ve chvíli, kdy už to máme poskládané, naplánované a pomalu se s tím smiřujeme. A na nějaký nesplněný sen si už ani nevzpomeneme.
Právě v tichu vzniká něco nového, co teprve čeká na svůj čas.
