Když jsem před dvaceti lety začínala dělat web a učila se kódovat, zazvonil mi telefon. Na druhém konci se ozval mladý muž:
„Vy jste nám ukradla doménu.“
Chvíli ticho. Oči navrch hlavy.
„Prosím vás… já sotva zapnu počítač,“ odpovídám.
A on pokračuje:
„A ještě jste nám k tomu rozbila databázi.“
Málem jsem seděla na zemi.
Tehdy jsem ještě netušila, že se domény kradou. Natož přeprodávají.
Začala jsem přemýšlet, jak tomu klukovi vlastně vysvětlím, co se stalo.
Internet teprve začínal. Fotky se stahovaly celý den a když jsme se chtěli připojit, počítali jsme minuty, abychom nepřekročili limit a nemuseli si kvůli tomu brát půjčku.
Informace se tehdy neprodávaly. Na různých diskusích byli ochotníci, kteří vás zdarma zasvěcovali do kódu a programování.
Možná byli předchůdci umělé inteligence. Ale byli živí. Byla to úžasná doba.
Tehdy jsem si založila neplacenou doménu a s pocitem, že už něco umím, jsem si řekla, že si zaplatím vlastní.
Jmenovala se Alfa a server, na kterém jsem byla, mi ji bez problémů povolil.
Jak říkám – nedokonalost sama. A možná právě proto se člověk snadno dostal do maléru.
Trvalo mi snad hodinu, než jsem tomu klukovi vysvětlila, jak všechno vzniklo.
Nějak jsme v té době asi všichni improvizovali. A kdo věděl víc, byl vítěz.
Byla to doba, kdy člověk nevěděl, jestli tvoří web, nebo omylem bourá půl internetu. :)
A jak jste to měli vy na začátku internetu?
Komentáře (1)