Rozhovor v kavárně

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak všechno spojit dohromady. Prodej aplikací, příběhy, zkušenosti… Chtěla jsem vytvořit prostor, kde se propojí retro se současností. A tím nemyslím jen styl webu, ale hlavně generace.

Moudrost starší generace – jejich zkušenosti, nadhled a schopnost vidět věci v souvislostech. A zároveň mě inspiruje zvídavost a nápady mladší generace, nebo spíš této doby, která se nebojí experimentovat a hledat nové cesty.

Už dlouho vnímám, že ve veřejném prostoru nejsou tolik vidět šikovní, talentovaní a dobří lidé.

A právě těm bych chtěla dát prostor. Aby bylo vidět, že existují. A že jsou potřební víc, než si dokážou představit. Myslím, že právě oni drží tuhle společnost pohromadě. Proto by měla být vidět jejich práce, talent i nezištná pomoc. Ne jako, reklama nebo, marketingový tah, ale jako lidská pravdivost.

Nechci, aby web působil, jako návod. Těch je na internetu už dost. Člověk by si měl najít svou vlastní cestu a získat své vlastní zkušenosti a postřehy.

Chci, aby web byl skutečným prostorem pro všechny.

Proto tu vznikla sekce Rozhovory, kde dávám prostor příběhům lidí, které jsem potkala, nebo ještě potkám

A zároveň i čtenářům – pokud mi napíšou, ráda jejich myšlenky a příběhy zveřejním.

Pak je tu Hlasování. I tam se mohou lidé podělit o své zkušenosti a společně můžeme rozhodnout, co nás zaujalo a co si chceme přečíst. Aby to nebylo jen čtení, ale i trochu společný prostor.

„Myslím, že souvisí hodně. Ukazují moji cestu.

Připomínají mi rčení ‚co zasadíš, to sklidíš‘. A zároveň potvrzují, že všechno začíná vnitřním obrazem, který formuje realitu.

 Nechtěla jsem, aby web byl jen obyčejný e-shop.

Chtěla jsem se trochu přiblížit starým malým obchůdkům. Člověk přišel, něco si koupil, ale zároveň si popovídal o běžných starostech nebo o svých myšlenkách.

A vždy si odnesl nejen nákup, ale i pocit, že mu tam bylo příjemně.“

„Ano, jsem. Ale jak se říká – všeho s mírou.

Technologie je krásná věc a láká nás na zjednodušený život. Mozek je totiž rád pohodlný.

Přesto bychom se neměli nechat úplně uchlácholit a měli bychom používat své vlastní smysly.

Třeba při parkování nespoléhat jen na senzory, ale i na vlastní odhad. Když se člověk ztratí, neměl by se spoléhat jen na navigaci, ale také na intuici, řeč, orientaci a improvizaci.“

„Především jsem je nevyvíjela, jako housky na krámě. Vznikaly postupně – z myšlenek, nápadů, tvořivosti a také z hromady testování.

Je v tom i osobní příběh. Vlastně je to něco, co jsem vždycky chtěla vytvořit. Dá se říct, že jsem si splnila sen.

Důležitý je pro mě i osobní přístup ke klientům. Nechci jen něco prodat a tím to skončit. Chci naslouchat, pochopit, co potřebují, a pokud to půjde, pomoci jim jejich nápady i rozvíjet.

A být férová.“